Vyhoření (ne syndrom)

Třetí článek na blogu …

5

Přemýšlel jsem delší dobu, o čem budu psát. Napadla mě spousta věcí, ale jediná mě tíží teď. Tou věcí je vyhoření. Ale ne syndrom vyhoření, prostě jen vyhoření.

Přišlo to dne, kdy jsem si uvědomil, že některé věci v mém životě nedávají smysl. Snažím se je změnit, ale nic není hned. Však to většina z vás určitě zná. Nebylo to jen o tom si uvědomit tyhle věci, ale začít je rázně řešit a ne stát na stejném místě a zbytečně se tím užírat. Když už jsem myslel, že se vše posouvá dopředu, znovu jsem spadl na hubu a nyní prožívám stav, který budu nazývat to slovíčko „vyhoření“. Některé věci jsem v poslední době neudělal dobře. Jak se říká, však ono se ti to jednou vrátí a vrátilo. Vše naráz.

Mohu jen děkovat těm lidem, které jsem v poslední době poznal a kteří mě dodávají podporu a odvahu. Nemyslím si, že je člověk na světě sám i když si to někdy myslí. Vždyť nás je tu 7 miliard, tak jaké sám. Někteří se k vám otočí zády, někteří podají pomocnou ruku a pro ostatní jste jen další člověk, který žije vedle nich. Žádný člověk není bez chyb a na každém se najde. Ať už jde o maličkost. I tyhle maličkosti lidi trápí, i když to někdy nedávají najevo.

Co teď? No co by. Vstát a zabrat. Život není peříčko a člověk vždy bude muset bojovat. Ať je bohatý nebo chudý, ale každý má to svoje. Závidím těm, co žijí v zemích, kde není chaos a zmatek. Těm, kteří se ráno vzbudí, usmějí se a celý den je nic nevyvede z míry. Těm, co je jejich práce a koníčky baví a večer jdou usínat s pocitem, že udělali dobrý skutek. Usínat s úsměvem.

Už víte, čím se budu řídit? Spousta lidí je už od rána ve stresu, ubírá jim to síly a během dne jsou vyčerpaní. I tohle jsem prožíval. Ale musíte si někdy říct dost a změnit vše, co vám škodí. Budu se každý den usmívat, budu ten úsměv rozdávat všude kolem sebe. Budu se soustředit hlavně na své já a ne na ostatní. Vždyť jak píše v knize, kterou jsem si strašně zamiloval Anie Songe – Továrna na sny, tak moc se hledíme na ostatní, že zapomínáme sami na sebe. Ano, přesně to je ono. Chci pomáhat ostatním tak moc, že zapomínám na své vlastní já. Na to, co je dobré pro mě a moje tělo, na to co mě udělá radost a ne druhým, na to že já budu šťastný ať vnitřně nebo zevnějšku.

Myslíte, že nemá pravdu? Já myslím, že určitě ano.

Dnes už více vět psát nebudu. Zase za nějaký čas se určitě dostanu k dalšímu tématu. Ale jaké to bude? Uvidíme. Nejlepší články jsou ty, které vás napadnou hned a nejsou plánované. Jako vždy se omlouvám za pravopis, ale víte jak to je.