Kdo vlastně jsem?

První článek na blogu ...

52

Proč jsem se vlastně rozhodl psát blog? Potřebuji asi všechny dobré a špatné myšlenky vyventilovat ven. Předem se omlouvám za chyby. I když jsem byl od učitelky na základní škole stále upozorňován jak jsem chytrý, ale nechce se mi učit. Možná se to v těchto myšlenkách promítne.

První den, první článek na blogu a nevím co všechno bych měl napsat. Asi budu polemizovat o životě. Kolik z vás se někdy zamyslelo a přemýšlelo a smyslu vašeho života? Jste tu jen proto, abyste vystudovali základní a popřípadě nějakou střední, vysokou školu nebo má váš život nastavený jasný cíl? Ten můj je pekelně složitý s nepříjemnostmi, které jsem si udělal sám.

Po základní škole jsem šel studovat obor mechanik – elektronik do Boskovic. Nikdy jsem si nemyslel, že si zvolím tento obor. Je to asi tím, že jsem na tuhle školu vůbec nechtěl chodit. Můj sen byl dělat módního návrháře nebo architekta. Vždy jsem si liboval v kreslení. Od 15 let jsem se začal zajímat mimo jiné o grafický design. Přenést něco z papíru do PC. Ze začátku jak to bývá, jsou hodiny nadávání, seznamování se z programem atd. Věřím, že většina z vás to zná!

Po střední škole jsem se chtěl chvíli flákat a tak se přihlásil na VOŠ také do Boskovic. Rok neučení jsem se na to s kamarády vykašlal. Oni zůstali doma nebo šli makat. Já dostal nabídku dělat DTP grafika do tiskárny v Letovicích. První dny jsem si tam připadal jak kapr na suchu, nevěděl jsem, která bije a bojoval, jak to jen šlo. Týdny pojebů a možných posraných zakázek. Nakonec jsem se do toho snad trošku dostal. Kolega mě naučil základy vektorové grafiky a šlo to lépe. Někdy byl den, kdy se vám to všechno posere. Musíte se ale oklepat a jet dál.

Po roce jsem dostal nabídku na to, co mě bavilo nejvíc. Webová grafika. Neváhal jsem a přešel do jedné boskovické firmy. Tam jsem se naučil pořádně pracovat s webovou grafikou, dostal důležitou školu a hlavně pochopil, že nechci být jen otrokem dnešního režimu a světa. To je myšleno tak, že chodíte do práce a honíte se pár hodin za ničím. Ubijí vás to, bere vám to veškerou sílu a snahu se víc a víc zdokonalit. V průběhu této zkušenosti jsem si založil živnost. Další pád na hubu a starosti jako jsou sociální a zdravotní. Ještě že je moje maminka účetní a se vším mi moc pomáhá, za což jí velice děkuji! Mám tě rád mami! Musím také poděkovat ale i ostatním členům rodiny. Táta za mnou vždy stál a toho si moc vážím, je to skvělý chlap. Brácha? Když už se nemlátíme plastovými formulemi i on je oporou! Díky brácho!

Po 2,5 letech jsem šel na vlastní pěst s kolegou grafikem. Já si koupil fotoaparát a zřídil si fotoateliér, kolega ve vedlejší místnosti mastil grafiku. Jeli jsme si tak nějaký ten pátek, moc mi to nešlo. Nebyl jsem pro věc asi dostatečně zapálený. Jednoho krásného dne jsem našel na portále jobs nabídku na grafika do české firmy ZONER. Říkal jsem si, za zkoušku nic nedáš! Vzali mě hned druhý den. Nějaký ten den po přijetí mě čekala ožíračka s bývalým šéfem, který se stěhoval pryč. V této firmě pracuji jako grafik dodnes. Páni, je to už asi 4,5 roku. Nikdy jsem nečekal, že někde vydržím tak dlouho. Živnost jsem si ale nezrušil a snažím se makat i mimo práci. Většina z vás to bude znát, jak je to složité. Jako byste chodili z jedné práce do druhé.

Ale vrátím se k jádru toho, co jsem chtěl napsat. Život není o tom, chodit do práce na 8 hodin, oddělat si to svoje a druhý den nanovo. Užijete si vůbec té svobody? Někomu to stačit může, ale za mě říkám blbost! Proč nezkusit něco, o čem vždy sníte a přemýšlíte, jak toho dosáhnout? Vidina větších peněz a být pánem svého času?

Já si prostě dal cíl a nyní si za ním jdu. Možná se ptáte jaký? O tom vám napíšu třeba v dalších článcích. Napíšu vám také co dělám ve svém volném čase a jaké jsou mé myšlenkové pochody. Vzal jsem to stručně, vážně s chybami. Věřím, že se na mě za to nikdo nebude zlobit.

Zamyslete se nad sebou, má vážně vaše práce jasný cíl?