Kam utíkám před realitou?

Pátý článek

2

Nemáte to náhodou stejně jako já? Netrápí vás občas ten svět? Mě určitě ano! Realita dnešní doby a posledních let je dost krutá. Někdy víc, někdy míň. Vždy jsem přemýšlel nad tím proč. Je to snad kvůli internetu? Sociálním sítím? Čím dál málo vychovávaným dětem? To ani já nevím. Každý si může myslet co chce, proč to tak je. Někdo to jen třeba neřeší. Ale proč to neřešit? Narodili jsme se do téhle doby z nějakého důvodu, pro nějaký skutek. Chtěl bych žít ve světe, kde je rovnoprávnost, ve světe plném pohody a bez stresu. Bohužel to jsou ale jen moje představy. Proč v dnešní době nejen média, ale už i lidi na svých sociálních sítích šíří nenávist? Proč se to dostalo na tuhle planetu? Jsem dítě narozené roku 1988, zažil jsem jak dobu bez mobilních telefonů, tak dobu s nimi. Každá tahle doba je odlišná. Pamatuji si svoje mládí, lezení po stromech, srandu, úsměvy a přátelství. Dnes, když stojím na pitomé zastávce a sleduji lidi, vyčerpané, bez energie, bez úsměvů tak mi v hlavě plyne spousta myšlenek proč to tak je. Přišla digitální doba moc rychle? Jeden blbý příklad z mé návštěvy oblíbené pivnice. Sedíme s kamarádkou na pivě a přijde dědeček, věk bych tipoval tak na 90 let. Rozhlíží se, lidé kolem něj ani nepozdraví, nepomohou. Říkáme ať si přisedne k nám. Stěží zvedá nohy a přelézá lavičku. Odloží si své berle a první co uvidím je úsměv na tváři. Mumlá nám nějaký příběh. Rozumím špatně, ale snažím se. Číšník nikde a tak mu říkám, že mu skočím objednat. Vypadal z toho vedra docela vyprahle. Poděkuje (což v dnešní době už není trend). Sedíme a pijeme dál, podívá se na náš lísteček a špatně přečte cenu za pivo. 68 korun? To jako vážně? Říkám pane, to není 68 ale 86. Zarazí se a vyhrkne, to není možné, tolik korun za jedno pivo? Říkám mu že se doba dost změnila. On mi odpovídá, pivo jsem v mládí pil za 4 koruny a jak nám bylo fajn. Popíjí si svoji sodovku, kouká do kapesní peněženky a přehazuje účtenky z obchodu. Já přemýšlím, jaké to je být tak starý v dnešním světě? Raději to ani nechci vědět.

Ale to jsem trošku odbočil. Realita dnešní doby je vážně krutá. Poznal jsem pár zemí, kde jsou lidé hodní, milí a za úsměv by udělali všechno. Kdysi jsem se svým tátou navštívil Francii. Pobřeží normandie, malá pekárnička a s úsměvem mi paní přibalila ještě dva francouzské rohlíky navíc a gratis. Jen za to, že jsem slušně pozdravil, poděkoval a usmál se! Není to zase tak těžké. Usmívat se umí každý a ani si nedovedete představit, jakou to lidem udělá radost.

Realita je alespoň pro mě v ČR hrozná. Tolik negativity, nezdvořilých lidí a lidí, kteří jen nadávají na sebe, svoje blízké, práci a rodinu nikde snad na světě nenajdete. Utíkám od nich, snažím se být mimo tuhle hnusnou, odpornou dobu. Trávím raději víc času doma prací, utíkám do lesa nebo na vyhlídku v Brně. Lidé tam skoro nejsou a mě je pak strašně fajn. Ta úleva, když se nemusíte dívat na tolik negativity. Zkouším i dělat jógu, meditovat. A dokonce jsem po dlouhé době narazil na zlatíčko, které mi ten svět také dělá hezkým. Jen abych tyto obličeje ze svého života odepsal. Někdy je to těžké, ale vždy s tím jde bojovat. Můj hlavní relax je ale hudba. Hudbu miluji. To co mi přináší hudba je pro mě jako nový svět. Stačí zavřít oči, poslouchat a přemýšlet, jaké by to bylo, kdyby svět byl v pořádku. Sluchátka mám skoro všude, nesnáším davy lidí. I když chodím nakupovat do obchodních center, vždy mám sluchátka. Pomáhá mi to dostat se od těchto lidí pryč. Přemýšleli jste někdy nad tím, co se v dnešní době děje? Pokud ne, zkuste si toho všímat, třeba ten svět budete vidět tak jako já.

Útěk

I proto jsem se rozhodl na nějaký čas utéct, vyčistit si hlavu plnou špíny a nenávisti, plnou stresu a negativity. I proto jsem se stal tak trošku „bohémem“. Nechci říkat, že jsem 100%, ale něco se ve mně za tu dobu změnilo. Přestal jsem svět kolem sebe vnímat, i když bych mu chtěl strašně moc pomoct. Ale sám nic nezvládnu. Tuhle myšlenku si svět musí uvědomit sám.

Tento článek jsem ani psát nechtěl, ale nedalo mi to. Jsem rád za těch pár řádků. Možná si to přečte někdo, kdo ten svět vidí jako já. Pokud ano, klidně se mi ozvi, budu rád.

See you! A další článek bude o pokračování našeho tripu v Chorvatsku.